Jak jsem chodila na výuku univerzity třetího věku

Po ukončení zaměstnání, jsem odešla do starobního důchodu, na který jsem se velmi těšila. Měla jsem krásné představy o svých volnočasových aktivitách, o užitečně stráveném čase v různých zájmových kroužcích a kurzech, jenže ty se nějak nenaplňovaly. Na „trhu“ nebyla dostatečná nabídka pro můj věk. A já zjistila, že na důchod nejsem vůbec připravena. Pracovala jsem celý život v administrativě, bohužel na koníčky, kterým bych se věnovala, čas nezbyl.

Proč jsem tam začala chodit

Jelikož bydlím v univerzitním městě napadla mě spásná myšlenka. Využít širokou nabídku programů pro seniory, kterou představila místní univerzita v rámci projektu „Univerzita třetího věku.“ Dá se říct, že jsem věčný začátečník ve studiu angličtiny, vybrala jsem si proto jazykový kurz. Mým cílem bylo výrazné zlepšení znalosti anglického jazyka. Domluvit se bez problémů na dovolené v cizině bych určitě přivítala.

Četnost výuky

Kurzy se konaly pravidelně jednou týdně po dobu jednoho roku, vyjma období prázdnin. Zpočátku se to dalo zvládnout. Výuka probíhala pod vedením renomovaného lektora dvě hodiny týdně a pracovalo se podle jednotné anglické publikace International express elementary, kterou si každý účastník zakoupil. V průběhu vyučování byla naše příprava na hodinu pravidelně prověřována lektorem, kontrolovány domácí úkoly, čímž byla ověřována naše znalost a pokroky v angličtině. Zpočátku byla výuka jednoduchá, postupem času čím dál tím časově náročnější a složitější.

Co mě na výuce štvalo

Docela dost mě vytáčela rychlost výuky. Kromě vypracovávání domácích cvičení na různá témata, jsme do příští hodiny dostali za úkol naučit se zhruba 100 nových slovíček a k tomu si osvojit množství větných frází a spojení. Řekla bych, že pokud člověk důchodového věku nemá dostatečně cvičenou paměť, přestane po čase takto nastavené tempo zvládat. A místo aby vás studium obohacovalo, nastane trápení, nechuť a únava.

A co kolektiv

Kolektiv se převážně skládal z postarších studentek, studenty bylo třeba hledat jako jehly v kupce sena. Byly zde studentky, které byly v Americe několikrát na dlouhodobější stáži. Buďto tam pracovaly, nebo byly na několikaměsíčním pobytu u příbuzných a těm jsme my, opravdoví začátečníci nemohli konkurovat. Takže jsme neměli stejnou výchozí pozici a to kolektiv neutužovalo.

Vytrvalost

Nicméně kurz jsem dokončila, napsala závěrečnou písemku a tím pro mne tato anabáze skončila. Neměla jsem sílu přihlásit se a pokračovat v dalším ročníku, neboť jsem měla obavy, že dril v učení zde bude ještě horší a tohle už nezvládnu. A tak vědomosti, které jsem v kurzu těžce nabyla, byly po čase lehce ztraceny. Nabízí se zde parafráze k přísloví lehce nabyl, lehce pozbyl. Já bych řekla těžce nabyl, lehce pozbyl. Jediná výhoda kurzu, která mne napadá, mohu se zase směle přihlásit mezi začátečníky a lehce pokročilé.:) Tak trochu mi to mé učení připomíná film s Drew Barrymore v hlavní roli 50x a stále poprvé.

nadpis