Když na vás vyhrkne rodilá indka z centrální části indie na kurzu vaření „Mer no me…“ a vy indickým jazykem nepolíbení slyšíte „Jméno mé…“ zatrne vám. Cože? Ona právě řekla „jméno mé?“ a překladatel vám řekne „Jmenuji se…“ tak ve vás opravdu hodně trkne!
Určitě nechci předstírat, že jsem si desetipísmenkové jméno zapamatoval, to mě mrzí, ale nedokázal jsem jej ani zopakovat. Pardon. To co jsem si ale zapamatoval a dnes to začíná měnit můj život stále většími kroky je myšlenka vnímání jazyka.
Takový malý plamínek, který vzrůstal, když nám tato optimistická indická žena představovala, že indie se dá brát jako EU, že každý indický stát má svá nářečí, některé dokonce jazyk a že lidé ze spodních států se dorozumí všude, ale lidé z centrální a severní části se jako turisti nedomluví s těmi z jihu. Jižané mluví úplně jiným jazykem, který nikdo nechápe asi tak, jako když fin přijede do itálie.
Můj plamínek změny vnímání jazyka rostl a začal hořet stále víc když nám byla přiblížena velikost tím, že aby se dostala o pár indických států dál a přijela za svým manželem, zabere jí cesta normálního smrtelníka 2 dny vlakem a že proto jim připadá úžasné jak u nás v ČR to máme všude blízko :)
A v tu chvíli mi to začalo docvakávat, když tady žijeme na hromádkách s okolo slováky a poláky, tak nám příbuzenstvo jazyka docvakne jedna dvě, ale co když máme i něco společného s ostatními národy. Co třeba s francouzi, italy, angličany, či němci?
A pak to přijde – ono slyšené indické „Mer no me…“ (mérnomé) vám začne připomínat:
- Jméno mé (ménomé) – česky
- Mon nom est (mo nom e) – francouzsky
- Il mio nome è (il mio nomé) – italsky
a samozřejme i
- My name is (maj nejm is) – anglicky
- Mein name ist (majn name ist) – německy
Bang. Právě se spojil název indoevropské jazyky s významem tohoto pojmu.
Asi jsem si přesně v takovou chvíli uvědomil, jak jsou si vlastně všechny naše jazyky blízké a přesto vzdálené… Že na tomto příkladě jde vidět, že jsme tady od evropy až po indii taková jedna velká pradávná rodina která k sobě jednoduše ztratila cestu. Teda až na maďary ti sem přišli od kdo ví odkud se svou uralskou rodinou jazyků.
Co to ve mě změnilo? Pohled na celé vzdělávání, jasně – tady se věnujeme primárně tomu, jak znovu a znovu začínáme s angličtinou, ale když mám podobný vhled do francouzštiny a vidím stejné, nebo podobné větné konstrukce v italštině a dalších románských jazycích, když pozoruji průniky v němčině a angličtině, cítím uvnitř takové hřejivé něco, jako pocit sounáležitosti a dobra.
